Křesťanský sociál
září, říjen 2018
ročník XXVII.
Představitelé římskokatolické i řeckokatolické církve, Jednoty bratrské, Církve adventistů sedmého dne, Evangelické církve metodistické, Slezské církve evangelické a. v. a Církve bratrské se společným dopisem obrátili na poslance Parlamentu před nadcházejícím rozhodováním o tom, zda-li bude tzv. Istanbulská úmluva závazná i pro ČR. Jsou přesvědčeni o tom, že Úmluva není pro členy Evropské unie potřebná, ani přínosná, neboť všechny státy EU již nyní považují v ní zdůrazněné dodržování lidských práv a svobod za základní charakteristiku svého státu. Právní řád členských zemí je v souladu s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a ani ve Smlouvě o Evropské unii nechybí zmínka o tom, že EU je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu či dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin. Zástupci církví dále upozorňují na ideové a ideologické podhoubí předkládané Úmluvy. Text dopisu zveřejňujeme v plném znění…
Úmluva Rady Evropy o
prevenci a boji proti násilí na ženách
a domácímu násilí
(Istanbulská úmluva)
Ozýváme se jménem velké lidské rodiny, která s veškerou pokorou a vážností přijala na sebe odpovědnost chránit Evropu, v níž se, po staletích nesvárů a prohřešků proti lidskosti, a tím také proti Bohu, zrodila ušlechtilá myšlenka Evropské unie. Zdůrazňujeme, že inspirací ideje harmonické Evropy je evropský kulturní, náboženský a humanistický odkaz. Mluvíme jménem věřících žen a mužů a dětí, pro které je duchovní rozměr, z něhož evropská civilizace po staletí čerpala, stálou a živou součástí všech rovin života. Trváme na ochraně přirozeného lidství, ochraně principu lásky, soudržnosti a dynamické harmonie. Varujeme před trendy, které stavějí na sváru, rozdělování a hrozbách a které mylně za účinnou prevenci vydávají strach z trestu, apriorní podezíravost a ničím neohraničenou kontrolu.
Istanbulská úmluva není pro země Evropské unie ani potřebná, ani přínosná.
Všechny země EU považují dodržování lidských práv a svobod za základní charakteristiku svého státu. Jejich právní řád je v souladu s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (Řím 4. XI. 1950) a ve Smlouvě o Evropské unii čteme:
„Evropská unie je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin. Tyto hodnoty jsou společné členským státům ve společnosti vyznačující se pluralismem, nepřípustností diskriminace, tolerancí, spravedlností, solidaritou a rovností žen a mužů“(Smlouva o Evropské unii, článek 2).
V současném trestním právu České republiky je zakotvena kriminalizace všech forem násilí, tedy brachiálního, psychického, ekonomického i sociálního, v celém rozsahu. Plný soulad požadavků Úmluvy platí i pro trestní řízení týkající se předmětu Úmluvy. Policejní i justiční orgány jsou si vážnosti a specifik této problematiky vědomy, patří mezi hlavní priority a při jejich procesních řešeních nedochází k systémovým nedostatkům.
Istanbulská úmluva v předloženém znění obsahuje řadu nepřijatelných, pro státy a kulturu Evropy autodestruktivních prvků. Proto vyzýváme, aby komory Parlamentu ČR odmítly ratifikovat dokument, dokud bude jeho součástí:
I. Degradování vztahu mezi mužem a ženou na antagonistické měření sil
Dokument vychází z přesvědčení, že muži v historii uplatňovali násilí s cílem podřídit si ženy, a proto je nutné každé násilí na ženě chápat genderově. Chlapci a muži jsou tu a priori vnímáni jako potenciální pachatelé násilí a sankce proti nim nejsou považovány za diskriminaci. V rozporu se současnými trendy se výslovně zakazují postupy vedoucí ke smíru.
Podobně zjednodušující obraz stál u zrodu lidstvu nebezpečných ideologií a tendenčních výkladů dějin. Zejména postkomunistické země mají úkol varovat před následky aplikování teorie třídního boje do praxe (nepřítele, vykořisťovatele bylo třeba razantně převychovat, nebo zlikvidovat).
Genderová harmonie, tedy rovnost v důstojnosti a uznání v rámci biologické i sociokulturní odlišnosti, je správný cíl, cestou k němu však není represe ani nepřátelské měření sil.
II. Třídění společnosti sobě rovných lidských bytostí na umělé kategorie
Istanbulská úmluva výrazně zasahuje do Evropské úmluvy o ochraně lidských práv. Vedle diskriminace na základě pohlaví se zakazuje diskriminace na základě genderu, sexuální orientace a genderové identity. Když opomineme obecnou nepřehlednost ve výčtu sexuálních orientací, pojem genderová identita není definován vůbec. Příslušnost k případně diskriminované skupině se ve skutečnosti opírá o subjektivní a v čase proměnlivé sebepojetí jednotlivce.
Je nepřípustné, aby takový konstrukt legitimizoval kontrolování společnosti ve všech oblastech a dokonce aby umožnil kohokoliv trestat za to, že v dané chvíli nerozeznal genderovou identitu druhého. Je-li deklarovaným úmyslem Istanbulské úmluvy prevence proti násilí na ženách, musí být především jasné, kdo je tím míněn.
Je zřejmé, že některé neziskové organizace systematicky vyhledávají nové položky do svých seznamů diskriminovaných menšin. Lidská práva a svobody, stejně jako zákaz diskriminace, jsou však také právem většiny.
Tato většina ví, co je biologické pohlaví, a chápe, že určité procento z nás je přitahováno stejným pohlavím. Z běžné praxe víme, co psychologové vědecky zachytili, že muži a ženy se v konkrétních životních situacích projevují v rámci bohaté škály, symbolicky označované anima až animus. Tato dynamika emocí a chování se však nemůže stát principem povinné výchovy dětí a už vůbec ne předmětem kontroly a trestního práva.
III. Programová relativizace sdílených hodnot evropské kultury a jejich předávání dalším generacím
Člověk se může rozvinout v osobnost pouze v prostředí kultury, jejíž hodnoty přijímá, obohacuje a předává dál. Kultura je zárukou společenské soudržnosti. Člověku, který se v životě nemůže s důvěrou spolehnout, že druzí jednají podle společných kulturních vzorců, zůstává jen strach, nejistota a beznaděj.
Evropská kultura prošla vývojem, jehož výsledkem je také zásada zvýšené ochrany žen v nebezpečných situacích a všechny další formy rytířského chování vůči ženám. Extrakt společenských stereotypů, etiketa, považuje ženu za společensky výše postavenou bytost. Společným jmenovatelem všeho je úcta k nezastupitelnému biologickému poslání ženy předávat život.
Odsuzujeme výchovný koncept, který napadá přirozenou touhu člověka po nalezení bio-psycho-sociální jednoty. Ideologie, která popírá nezastupitelnou hodnotu této harmonické jednoty, ničí v člověku schopnost navazovat trvalé a bezvýhradné mezilidské vztahy. Bez nich se člověk stává osamělou a sobeckou bytostí, která nedokáže vytvořit zázemí pro další generaci, a představuje snadnou oběť sil totality a zvůle.
V Praze dne 7. června 2018
Za Církev římskokatolickou: kardinál Dominik Duka, OP, předseda České biskupské konference
Za Církev řeckokatolickou: Mons. Ladislav Hučko, apoštolský exarcha
Za Jednotu bratrskou: Rt. Rev. ThMgr. Jan Klas, biskup Jednoty bratrské
Za Církev adventistů sedmého dne: Mikuláš Pavlík, předseda unie
Za Evangelickou církev metodistickou v ČR: Petr Procházka, superintendent
Za Slezskou církev evangelickou a. v.: Tomáš Tyrlík, biskup SCEAV
Za Církev bratrskou: David Novák, předseda Rady Církve bratrské
BELGIE, 10. července 2018 (LifeSiteNews) — Podle belgického bioetika jsou psychiatři, kteří se opovažují oponovat nové, liberálnější interpretaci belgických zákonů o euthanasii, předmětem opovržení pro údajnou nelidskost a nedostatek empatie vůči nesnesitelně trpícím lidem. „Mravní klima se drasticky změnilo v tom smyslu, že někteří lidé euthanasii nazývají ,základním právemʻ a ,terapeutickým řešenímʻ. Euthanasie se stává čímsi posvátným a jakákoli kritika je odmítána jako nelidská, a tedy nemravná,“ řekl podle zpráv počátkem července dr. Willem Lemmens, profesor moderní filosofie a etiky na Antverpské univerzitě.
V Kanadě vstoupil před dvěma lety v platnost zákon, jímž byla legalizována euthanasie pro dospělé, kteří o ni požádají. Podle tohoto zákona mohou euthanasii podstoupit pouze lidé starší osmnácti let, duševně způsobilí, v těžkém a nevyléčitelném zdravotním stavu, jejichž žádost o lékařskou pomoc při umírání je založena na informovaném rozhodnutí. Podle kanadského federálního ministerstva zdravotnictví musejí být rovněž v situaci, kdy lze rozumně předpokládat přirozenou smrt. V bloku států umožňujících euthanasii je však Kanada nováčkem.
Když dojde na lékařskou pomoc při umírání, všechny oči se obvykle obracejí k Belgii, která má se zákony o euthanasii již šestnáctiletou zkušenost. Tento společenský experiment děsí mnohé obhájce života.
„Za pouhých několik let se psychiatrické žádosti o euthanasii staly v Belgii stále přijatelnějšími a obvyklejšími, přestože se tvrdilo – a to i mezi lékaři, kteří euthanasii podporují – že zákon je určen pro některá terminální somatická onemocnění, nikoli pro duševní utrpení vyvolané psychickou nemocí,“ řekl podle zprávy Lemmens.
V Nizozemí byla v letošním roce podle tamních zákonů o euthanasii zabita devětadvacetiletá žena trpící depresí a další duševní chorobou, avšak jinak naprosto fyzicky zdravá. Nizozemí nyní umožňuje lidem bojujícím s duševní nemocí požádat o ukončení života a dosáhnout ho.
„Právě psychiatři a odborníci na duševní zdraví jsou těmi, na něž by se lidé se sebevražednými sklony patrně obrátili o pomoc,“ řekl letos Michael Wee, referent pro vzdělávání na Anscombe Bioethics Centre. „Posun směrem k pomoci při sebevraždě prostřednictvím týchž lidí, u nichž obvykle máme za to, že sebevraždám zabraňují, tedy mnoho lidí zajímá a samozřejmě i alarmuje.“
Podle celostátní organizace Dying With Dignity Canada („Umírat s důstojností“) se za první rok legální euthanasie v Kanadě pro lékařskou pomoc při umírání rozhodlo více než 1 300 lidí. Organizace na svých webových stránkách vyzývá všechny Kanaďany, kteří chtějí mít přístup k lékařské asistenci při smrti, aby se ozvali a lobbovali za to, aby všechny nemocnice, hospice a léčebny dlouhodobě nemocných financované z veřejných peněz musely legální euthanasii poskytovat.
„Skupiny, které jsou proti asistované smrti, stále častěji mobilizují a lobbují u vlád v provinciích, aby byl přístup k ní co nejomezenější,“ uvádí se na stránkách organizace Dying with Dignity Canada. „V Ontariu byl dokonce schválen zákon, který veřejným institucím dovoluje skrývat svůj postoj k lékařské pomoci při umírání před komunitami, v nichž působí. Nebudeme-li jednat, riskujeme, že tím umožníme trvalé zakotvení těchto škodlivých politik.“
Lemmens jako bioetik však nabízí jiné varování – a výzvu k akci těm, kdo si váží kultury života. Zastánci života by podle něj měli „s důstojností pozvednout hlas a naslouchat kritickým svědectvím a hlasům z Belgie a Nizozemí.“
James Risdon Překlad Lucie Cekotová, http://www.duseahvezdy.cz/
Monarchia Catholica, blog katolické tradice a rakouského monarchismu, podporuje Unii všech nespravedlivě vyhnaných a právo na sebeurčení Jižního Tyrolska!
V Československu ve 30. letech minulého století to začínalo podobně. Henleinovci se snažili z našeho pohraničí udělat tzv. Sudety, získat autonomii a nakonec se odtrhnout od ČSR a připojit se k Říši. Heim ins Reich! Konečným řešením pro ně, jak svědčí Memorandum Hergel, bylo zlikvidovat Čechy jako národ a Čechy a Moravu plně germanizovat.
Ještě k tzv. právu na sebeurčení "Jižního Tyrolska". Podle mezinárodního práva mají právo na sebeurčení pouze národy, které nemají svůj stát, a nikoliv národnostní menšiny. "Jihotyrolané" jsou národnostní menšinou.
A na co mají právo Lužičtí Srbové? Jsou již jen zlomkem dříve početných kmenů Lužických Srbů. Těch 60 tisíc Lužičanů stále přesto sídlí na svém původním historickém území. Němci na jejich území přišli. Porazili je v boji a politicky podmanili. Udělali z nich národnostní menšinu. Kde je však většinový lužickosrbský národ a stát? My se domníváme, že jsou zbytkem lužickosrbského národa. Nepatří jim proto právo na sebeurčení?
ČNL
Strašná zrada papeže a některých předáků Katolické církve
Autor: odjinud Publikováno: 21.7.2018
Evropští katoličtí biskupové a delegáti odpovědní za pastorální péči o migranty se v pátek sjeli do Stockholmu, aby tu prodiskutovali, jak co nejlépe bojovat proti médiím negativně se stavícím proti masové imigraci.
Název tohoto třídenního summitu je „pohyby lidstva: tok migrantů a zpravodajství. Dialog a komunikace za kulturní střetnutí,“ kde se zdůrazňuje na médiích založený tón střetů, přičemž se snaží realizovat výzvu papeže Františka ke „změně smýšlení“ o migraci.
Podle organizátorů této akce, mají delegáti v úmyslu za zavřenými dveřmi vylepšit vztahy mezi migrační záplavou a vnímáním veřejnosti, o čemž tvrdí, že je pokřivené médii, která ne vždy „propagují dialog a kulturní střety.“
Biskup hostitelského města Stockholm, kardinál Ander Arborelius, který vede „migrační“ sekci Evropské biskupské komise o pastorální péči v sociálních otázkách (CCEE), ve čtvrtek řekl, že papež František představuje ohledně imigrace „prorocký hlas“ a že mnoho lidí je jím ovlivněno.
Při rozhovoru s americkou katolickou webovou stránkou Crux tento stockholmský biskup řekl, že „ne až tolik politických partnerů“ jde ve Františkových stopách úplně, ale „lidé všech vyznání a názorů mu naslouchají, takže je tu vždy možnost, aby lidem pomohl, aby se otevřeli k daleko pozitivnějšímu náhledu na migraci.“
V prohlášení k přípravě uvedeného summitu na tento víkend kardinál trval na důležitosti imigrace pro Církev.
„Ve Švédsku je Katolická církev církví migrantů,“ řekl Arborelius. „Většina z nás přišla z jiných zemí a někteří z nás i z jiných denominací. Jako křesťané jsme všichni poutníci na cestě k Božímu království nebeskému.“
Tyto reflexe našeho vlastního postavení jako imigrantů, pokračoval, nás činí daleko otevřenějšími vůči přijímání jiných.
„Když jsme si více vědomi tohoto milosrdenství, tak budeme také schopni se více otevřít vůči všem těm migrantům, co k nám Bůh poslal, a více je vítat,“ řekl. „Svou skutečnou domovinu máme nahoře. Boží království je naším skutečným domovem. Tady dole jsme všichni jen hosty, poutníky, migranty. Patříme k sobě. Jsme všichni povoláni k tomu samému: být svědky Ježíšovými tady a teď.“
Mezi tématy, která se mají na tomto shromáždění řešit, má být analýza toho, jak Církev využívá médií k hovorům o imigrantech, do čehož patří i svědectví různých mezinárodních křesťanských uskupení pracujících na poli pastorální péče o migranty.
K dalším tématům, která je třeba řešit, patří „církevní věroučné formy a informace o jevu migrace“ a to, jak Církev využívá média, „aby svědčila světu o tom, co ve věci migrace dělá a co si o ní myslí.“
Tento summit skončí v neděli ráno oslavnou mší za migranty za přítomnosti komunit migrantů v Kostele Svaté Evženie ve Stockholmu a návštěvou Opatství Svaté Brigity ve Vadstena.
Zdroj: breitbart.com, www.ac24.cz, euportal.cz
Klidně bych předělal všechny kostely na mešity,
jen abych zachránil migranty, hlásá italský biskup
Redakce AC24
ŘÍM - Italský biskup řekl, že je ochoten zažít konec křesťanství a vznik nadvlády islámu, jen když to bude znamenat záchranu životů migrantů, ohlásila v pondělí italská média.
„Morálně a jakožto člověk víry bych byl ochoten předělat všechny kostely na mešity, kdyby to pomohlo této věci a kdyby to pomohlo záchraně životů chudých a nešťastných mužů a žen, protože Kristus nepřišel na zem proto, aby tu budoval kostely, nýbrž proto, aby tu pomáhal lidem bez ohledu na jejich rasu, nebo náboženství,“ řekl tento měsíc bývalý biskup Caserta Raffaelo Nogaro.
„A i přesto si tu dovolí být politici, kteří ve svých proslovech nadále kážou deportace, a co horšího, dělají to s korunou a růžencem v ruce, přičemž se berou jméno Boží do úst nadarmo, což je velice závažný hřích,“ řekl Nogaro, čímž se odkazoval na ten proslulý obrázek ministra vnitra Mattea s růžencem v ruce.
45 letý vůdce strany Liga Salvini během kampaně vedoucí k volbám 4. března často mával růžencem a přísahal na křesťanská evangelia a italskou ústavu, když promlouval k ohromným demonstracím před Milánskou katedrálou.
„Přísahám věrnost svému lidu, těm 60 milionům Italům, s poctivostí a odvahou přísahám, že uplatním italskou ústavu,“ říkával Salvini. „Maje na paměti učení obsažená ve Svatých Evangeliích, odpřisáhne to i vy spolu se mnou?“ Biskup Nogaro patří k tomu progresivistickému klerikálnímu hnutí, které se staví proti italské populistické vládě a zvláště pak proti jejímu úsilí omezit ilegální imigraci, která od roku 2014 zaplavuje tuto zemi. Pro tuto skupinu prelátů a kněží je Matteo Salvini – přes své katolické vyznání – ztělesněním všeho zla v nové vládě, kdy jeden takový kněz se už uchýlil k tomu, aby ho prohlásil za „antikrista“.
Toto hnutí, přes veškerou morální podporu přicházející svrchu a od papeže Františka, začalo vytvářet hluboký rozkol mezi řadovými katolíky a špičkovou hierarchií této církve. V hlavním průzkumu veřejného mínění z tohoto měsíce se ukázalo, že Salvini požívá mezi politiky tohoto převážně katolického národa největší důvěru.
Když koncem června Salvini odmítl povolení vylodit se plavidlu neziskovky Aquarius, které přiváželo stovky afrických migrantů, tak to byli italští biskupové, kteří proti tomu protestovali nejhlasitěji.
„Je to Ježíš, kdo k nám připlouvá na lodi, je to ten člověk nebo to dítě, co se topí, je to Ježíš, kdo se prohrabuje odpadky ve snaze najít trochu jídla,“ řekl sicilský kardinál Fracesco Montenegro v homilii, která následovala krátce nato.
Montenegro obviňoval z úsilí o omezení masové migrace bezcitnost a lhostejnost, kdy naznačoval, že je to jistá sorta křesťanů, která „tyto chudé vytváří, pak je ale nechce, protože jsou pro ně hnusní, a ať si klidně chcípnou.“
Čím více se postoje církevní hierarchie přiklání k podpoře nekontrolovatelné imigrace – i přesto, že pro to v katolické doktríně neexistuje žádný podklad – tím značnější část řadových se staví proti tomu a za obnovu národní suverenity.
Zdroj: breitbart.com
Překlad původního textu: Europe: "The Vision is an
Islamic State"
Překlad: Zdeněk Denis Blažek
- "Rostoucí význam náboženství není výrazem marginalizace. Mluvíme o těch, kteří jsou dobře integrováni, ale chtějí být pobožnými." - Profesor Viggo Mortensen.
- "Naší vizí je islámský stát - islámská společnost... Muslimové budou upřednostňovat právo šaría, ale naší vizí budoucnosti je, že se za dvacet let právo šaría stane součástí Německa, právo šaría bude institucionalizováno ve státě samotném." - "Yusuf", v dokumentárním seriálu False Identity (Falešná identita).
- "Budu si je vybírat jednoho po druhém - začnu s lidmi kolem mě... Kdyby každý muslim udělal totéž ve svém okolí, dojde k tomu bez problému... neaplikujte na Němce sílu, postupujte pomalu...Bude docházet ke střetům, ale tyto střety budou postupně, jak budou lidé přijímat realitu, pomalu slábnout." - "Yusuf", v dokumentárním seriálu False Identity (Falešná Identita).
- Evropa bude sice ještě existovat, ale stejně jako dopadla velká křesťanská Byzantská říše, která je nyní Tureckem, bude ještě ztělesňovat židovsko-křesťanskou civilizaci?
Nizozemská vláda zveřejnila v červnu zprávu, vykazující, že muslimové v Nizozemsku jsou čím dále, tím více pobožní. Zpráva založená na informacích z let 2006-2015 je studií, které se zúčastnilo více než 7 249 nizozemských státních příslušníků s marockými a tureckými kořeny. Dvě třetiny muslimů v Nizozemsku pocházejí z Turecka nebo Maroka.
Podle zprávy se 78 % marockých muslimů modlí pětkrát denně, stejně jako 33 % tureckých muslimů. Přibližně 40 % příslušníků obou skupin navštěvuje mešitu nejméně jednou týdně. Více mladých marockých žen nosí šátek (nárůst z 64 % v roce 2006 na 78 % v roce 2015) a většina obou zmíněných skupin jí stravu halal (93 % marockých muslimů a 80 % tureckých muslimů). 96 % marockých muslimů říká, že víra je velmi důležitou součástí jejich života, zatímco tureckých muslimů tvrdících totéž je 89 %. Podíl marockých muslimů v Nizozemsku, které lze popsat jako striktně dodržující islám, se zvýšil ze 77 % v roce 2006 na 84 % v roce 2015. U tureckých muslimů se tento podíl zvýšil z 37 % na 45 %. Sekulárních (světských) muslimů je málo – 7 % mezi tureckými muslimy a 2 % mezi marockými muslimy.
Tento trend růstu podílu nábožensky založených muslimů začal být v Dánsku zjevný již v roce 2004, kdy průzkum ukázal, že muslimové jsou pobožnější než jejich rodiče, zejména "mladé, dobře vzdělané a dobře integrované ženy". V té době profesor Viggo Mortensen uvedl: "Rostoucí význam náboženství není výrazem marginalizace. Mluvíme o lidech dobře začleněných do společnosti, kteří však chtějí být pobožnými."
Podrobnější průzkum veřejného mínění v Dánsku z roku 2015 ukázal, že muslimové se od obdobného průzkumu provedeného v roce 2006 stali pobožnějšími. V roce 2006 se jich modlilo pětkrát denně 37 %, zatímco v roce 2015 se jejich podíl zvýšil na 50 %. V roce 2006 jich bylo přesvědčeno 63 %, že Korán by měl být následován doslova a do písmene, v roce 2015 si to myslelo již 77 %. Brian Arly Jacobsen, sociolog specializující se na sociologii náboženství, z Kodaňské univerzity, byl výsledky překvapen. "S postupujícím časem bychom očekávali, že muslimové budou více jako ostatní Dánové, kteří nejsou nábožensky zvlášť aktivní," uvedl. Jacobsen si myslel, že se to dá vysvětlit výstavbou 20-30 nových mešit během posledních deseti let do roku 2015.
Trendy vyjádřené těmito průzkumy potvrzují studie a průzkumy, které ukazují, že mnozí muslimové v Evropě chtějí žít podle práva šaría. Podle studie z roku 2014 zabývající se marockými a tureckými muslimy v Německu, Francii, Nizozemsku, Belgii, Rakousku a Švédsku se v průměru téměř 60 % dotazovaných muslimů shodlo na tom, že muslimové by se měli vrátit ke kořenům islámu. 75 % dotázaných si myslelo, že existuje pouze jedna interpretace Koránu a 65 % účastníků studie řeklo, že právo šaría je pro ně důležitější než zákony země, ve které žijí. Z průzkumu provedeného v roce 2016 ve Velké Británii vyplynulo, že 43 % britských muslimů "je přesvědčeno, že části islámského právního systému by měly nahradit britské právo, zatímco pouze 22 % bylo proti této myšlence". Ve studii z roku 2017, která zahrnovala názory 400 belgických muslimů, 29 % dotazovaných uvedlo, že se domnívají, že islámské zákony jsou nadřazené belgickému právu, a 34 % zúčastněných muslimů řeklo, že by "rozhodně upřednostňovali politický systém na bázi Koránu".
Více než dva miliony převážně muslimských migrantů, kteří v posledních letech přišli do Evropy, posilují trend rozšiřování muslimské religiozity na kontinentu. Studie z roku 2017 zabývající se převážně afghánskými žadateli o azyl v rakouském městě Graz ukázala, že žadatelé o azyl, většinou muži mladší 30 let, preferují zachování svých tradičních islámských hodnot, přičemž 70 % z nich pravidelně navštěvovalo páteční modlitby v mešitě. Ženy byly dokonce ještě zbožnější, přičemž 62,6 % se jich modlí pětkrát denně, výrazně více než mužů (39,7 %). Navíc,šátek na veřejnosti nosilo 66,3 % žen. Polovina migrantů uvedla, že náboženství nyní hraje v jejich každodenním životě v Evropě větší roli, než hrálo v rodné zemi a 51,6 % respondentů uvedlo, že nadřazenost islámu vůči jiným náboženstvím je nesporná.
Tendence mnoha muslimů k tomu, aby se po příjezdu do Evropy stali zbožnějšími, se také objevila v nové dokumentární sérii "Falešná identita" (False Identity) od arabsky mluvícího novináře Zvi Yehezkeli, který infiltroval organizaci Muslimského bratrstva v Evropě a USA a následně vypracoval zprávu o její činnosti. V Německu se setkal se dvěma mladými muslimy ze Sýrie, kteří přišli do Německa přes Kosovo, kde získali pomoc od "britské islámské organizace". Ze Sýrie odjeli jako sekulární muslimové, ale na cestě do Německa žili rok v Prištině, v Kosovu, kde je podle Yehezkeliho "aktivní pobočka Muslimského bratrstva, která pomáhá uprchlíkům, a přitom je indoktrinuje v oddané muslimy. Když Ahmed a Yusuf přijeli do Německa, modlili se již pětkrát denně". [1]
Podle Ahmeda:
"Když jsem odjel ze Sýrie, psychicky jsem se cítil uvolněnější. Důležitou úlohu v tomto hrála islámská charitativní organizace. Podívejte se, hned poprvé, jak se s nimi setkáte, vám začnou pomáhat. Sedíte, díváte se na ně, modlí se před vámi a tak to je. Jsem muslim, studoval jsem Korán, a přesto se nemodlím. Najednou jsem se začal ptát sám sebe: Proč bych se nemohl modlit jako všichni ostatní?"
Yehezkeli se jich zeptal, jaká je jejich představa. Yusuf mu odpověděl: "Naší vizí je islámský stát - islámská společnost. Muslimové budou upřednostňovat právo šaría, ale naší vizí budoucnosti je, že se za dvacet let právo šaría stane součástí Německa, právo šaría bude institucionalizováno ve státě samotném."
V kontrastu s rostoucí religiozitou muslimů v Evropě se křesťané naopak stávají méně nábožensky založenými. Ve studii zabývající se mladými Evropany ve věku 16-29 let, publikované v březnu, která zahrnuje údaje z let 2014-2016, její autor Stephen Bullivant, profesor teologie a sociologie náboženství na St Mary's University v Londýně, dospěl k tomuto závěru:
"Až na pár výjimek se mládež s náboženstvím čím dál víc neztotožňuje ani jej nepraktikuje... Křesťanství implicitně jako norma je pryč a pravděpodobně nadobro - nebo přinejmenším pro příštích 100 let."
Podle studie, prováděné v Estonsku, Švédsku a Nizozemí se 70 až 80 % mládeže považuje za nereligiózní. 64 až 70 % mládeže se ve Francii, Belgii, Maďarsku a Velké Británii považuje za ateisty. Nejvíc nábožensky založená mládež se nachází v Polsku, kde se pouze 17 % mládeže prohlásilo za ateisty. Následovala Litva s 25 %.
Mladí muslimové jako Yusuf a Ahmed ze Sýrie říkají, že chtějí šířit islám konverzí Evropanů procesem známým také jako dawa. Sami jsou přitom dokonalým příkladem působení dawy - s pomocí islámské organizace v Kosovu se stali oddanými muslimy a nyní se zapojují do dawy sami. "Budu si je vybírat jednoho po druhém - Začnu s lidmi kolem mě. Budou poslouchat. Kdyby každý muslim udělal totéž ve svém okolí, mohlo by to proběhnout bez problému," řekl Yusuf. Na otázku, zda by Němci odolávali dawě, řekl:
"Neaplikujte na Němce sílu, postupujte pomalu... Bude docházet ke střetům, ale tyto střety budou postupně, jak budou lidé přijímat realitu, pomalu slábnout. Neexistuje cesta ven, každá změna zahrnuje střety."
Vzhledem k tomu, že mladí Evropané mají nedostatek náboženské identity a po odchodu křesťanství ze života většiny lidí vzniklo v jejich životě vakuum, je třeba se ptát, jak neoblomná bude jejich schopnost odolat takovým pokusům o proselytizaci – přestup na novou víru. Evropa bude ještě existovat, ale stejně jako dopadla velká křesťanská Byzantská říše, která je nyní Tureckem, bude ještě ztělesňovat židovsko-křesťanskou civilizaci?
Judith Bergman je publicistka, právnička a politická analytička, 23. července 2018
Vše pronikající vojenskobezpečnostní komplex
P.C.Roberts
Článek profesorky Joan Roelofsové na dané téma se objevil na webu Counter Punch a je celý dostupný zde:
https://joanroelofs.files.wordpress.com/2018/07/insecurity-blanket.pdf
Jde o článek rozsáhlý, ale velmi důležitý. Dokazuje, že vojenskobezpečnostní komplex je do americké sociální, hospodářské a politické struktury vetkán tak pevně, že je nedotknutelný. A prezident Trump prokázal extrémní a snad až ztřeštěnou statečnost, když se se snahou normalizovat vztahy s Ruskem se pokusil této nejmocnější a též nejvíce všudypřítomné instituci postavit. Vojenskobezpečnostní komplex si totiž Rusko, coby nejvhodnějšího nepřítele pro ospravedlnění svého obrovského rozpočtu, sám a po pečlivé úvaze vybral.
V roce 1961 prezident D. Eisenhower ve svém posledním prezidentském projevu varoval americké občany před nebezpečím, které vojenskoprůmyslový komplex představuje pro demokracii a zodpovědnou vládu. A každý si dovede představit, jak po 59 letech dodneška a po desetiletích Studené války se Sovětským svazem tento komplex nabyl na síle a vlivu.
Ruská vláda, ruská média a Rusové zoufale potřebují pochopit, jak mocný vojenskobezpečnostní komplex je, a jak pevně je zabudován do struktury Spojených států. A že žádné kvantum Lavrovy diplomacie a žádná Putinova mistrovská šachová hra nemůže otřást vládou, kterou nad Spojenými státy vykonává vojenskobezpečnostní komplex.
Profesorka Roelofsová sebráním všech informací a faktů o tom, jak vojenskobezpečnostní komplex pronikl do každého aspektu amerického života, učinila pro Američany i Svět práci skutečně záslužnou. Dokazující, že je iluzí a bludem si myslet, že pouhý prezident Spojených států může tuto nejmocnější a všudypřítomnou instituci zastavit a jejího nezbytného nepřítele ji zbavit.
Překlad: Lubomír Man
Kdyby ministr zemědělství Toman uskutečnil „jen“ dvě věci a to: revizi církevních restitucí a atak obchodních řetězců, byly by to jasné politické body pro stranu, která jej nominovala. Tedy pro ČSSD.
Je dlouhodobě známá věc, že kvalita zboží v základním spotřebním koši potravin je v českých supermarketech často podstatně horší a v průměru nepochybně horší nežli v těch německých a rakouských. A pokud se podíváme na ceny v běžném přepočtu podle kurzu, tak významná část cen základních druhů potravin v Německu i v Rakousku je nižší, nežli v českých samoobsluhách. Je to smutné, ale zatím se této problematice nikdo příliš nevěnoval. Ani ČOI ani UOHS, kteří by se tomu věnovat zajisté mohly a měly. Ministerstvo zemědělství přichází dnes také s iniciativou, a to veskrze správnou, kdy dojde k auditu pozemků, které již byly předány v rámci zákona o církevních restitucích z majetku organizací ministerstva zemědělství především do majetku katolické církve a jejích řádů. Jednalo se o státní majetek, který dříve spravovaly Lesy České republiky a zejména Pozemkový fond ČR, ale také další organizace ministerstva zemědělství.
Nyní tedy přichází chvíle, kdy v komisi, která bude posuzovat, zda předání těchto pozemků proběhlo lege artis, tedy v souladu se zákonem a zejména není v kolizi s dekrety prezidenta republiky, Edvarda Beneše, dá ministerstvo zemědělství k jednotlivým případům své jasné stanovisko. Je dobře, že se k řešení celé záležitosti odhodlal ministr za ČSSD, silně fortifikovaný v této činnosti zemědělskými experty ČSSD, M. Haškem a K. Machovcem, protože bez velkých nákladů státu může být v krátké době provedena revize převodů majetku na církve (ve zdrcující většině případů na církev katolickou) a případné přehmaty, ke kterým došlo za lidoveckého ministra na ministerstvu zemědělství i předtím mohou být odstraněny.
Je dobře, že se ČSSD vrací ke splnění svého klíčového předvolebního slibu, který měla před sněmovními volbami v roce 2013, avšak k jehož realizaci pod Sobotkovým vedením nikdy nepřistoupila. Premiér a předseda ČSSD Sobotka, se při diskusích s tehdejším hejtmanem Jihočeského kraje Jiřím Zimolou před dvěma lety vyjadřoval krajně nevhodně, že se v případě legislativního návrhu jihočeského zastupitelstva pro sněmovnu na zdanění církevních restitucí, jedná o předvolební populismus. A dále tehdy Sobotka vysvětloval, že musí mít v této věci ohledy na KDU – ČSL, coby koaličního partnera, když předseda lidovců Bělobrádek vcelku jasně tehdy sdělil, že nehodlá dělat z případě přijetí takového zákona casus belli a tedy odejít kvůli tomu s lidovci z vlády. Prostě Sobotka jako věřící katolík byl v této klíčové věci ve vleku katolické církve a nehodlal se ani náznakem pokusit, alespoň částečně splnit klíčový předvolební slib ČSSD. Nyní, díky pánům Tomanovi, Haškovi a Machovcovi, celá věc znovu ožívá a poměry v dnešní koalici jsou takové, že se otevírá cesta ke spravedlivému a férovému vypořádávání církevních restitucí, včetně jejich případného zdanění.
Připomeňme si jen tak mimochodem, že zákon o církevních restitucích byl schválen ve sněmovně většinou jednoho jediného hlasu a to hlasem poslance, který byl pravomocně odsouzen za korupční jednání, k trestu odnětí svobody nepodmíněně. Morální hodnota takového zákona se tedy rovná nule a je potřeba stále připomínat, že takový poslanec mohl být i vydírán.
23. 07. 2018
Jiří Paroubek, Zdroj: https://paroubek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=671826
Překlad původního textu: Germany: Rise of the Salafists
Překlad: Josef Janeček
- "Salafisté se považují za obránce originálního, původního islámu... V důsledku toho chtějí salafisté založit "teokracii" podle svého výkladu práva šaría, v němž by už liberální demokratický řád neplatil." - Výroční zpráva německého Spolkového úřadu pro ochranu ústavy (BfV).
- "Pod rouškou humanitární pomoci se islamistům podařilo radikalizovat migranty. V minulosti se salafisté snažili oslovovat zejména migranty, navštěvovali ubytovny pro uprchlíky a nabízeli pomoc. Cílovou skupinou byli nejen dospělí migranti, ale také dospívající bez doprovodu, kteří jsou kvůli své situaci a věku zvláště náchylní k misionářským aktivitám salafistů." - Výroční zpráva německého Spolkového úřadu pro ochranu ústavy (BfV).
- Zpráva BfV ukazuje přímý vztah mezi nárůstem antisemitismu v Německu a vzestupem islamistických hnutí v zemi: "Nepřátelský obraz judaismu proto tvoří ústřední pilíř propagandy všech islamistických skupin.... To představuje významnou výzvu pro mírové a tolerantní soužití v Německu."
Počet salafistů v Německu se za posledních pět let zdvojnásobil a poprvé přesáhl 10 000, uvádí německá civilní vnitřní zpravodajská služba BfV. BfV odhaduje, že v Německu žije více než 25 000 islamistů, z nichž téměř 2 000 představuje bezprostřední hrozbu útoku.
K novým údajům patří nejnovější výroční zpráva Spolkového úřadu pro ochranu ústavy (Bundesamt für Verfassungsschutz, BfV), kterou 24. července v Berlíně představil ministr vnitra Horst Seehofer a prezident BfV Hans-Georg Maaßen.
Tato zpráva, jež je považovaná za nejdůležitější ukazatel vnitřní bezpečnosti v Německu, nám ukazuje velmi špatný obraz. BfV odhaduje, že počet islamistů v Německu vzrostl do konce roku 2017 nejméně na 25 810 osob a to z původního počtu 24 425 v roce 2016.
Zvláštní je, že tato zpráva neposkytuje žádné odhady počtu stoupenců Islámského státu nebo Al-Káidy žijících v Německu. V důsledku toho bude skutečný počet islamistů v Německu nepochybně vyšší než 25 810.
Podle této zprávy tvoří salafisté v Německu samostatnou a největší islamistickou skupinu. Počet salafistů v Německu stoupl na 10 800 osob v roce 2017, v roce 2016 jich přitom bylo 9 700, 8 350 v roce 2015, 7 000 v roce 2014, 5 500 v roce 2013 a 4 500 v roce 2012.
Zpráva BfV uvádí:
"Salafisté se považují za obhájce originálního, původního islámu a modelují svou náboženskou praxi a životní styl výhradně na principech Koránu, proroka Mohameda a prvních tří muslimských generací, tak zvaných spravedlivých předků (v arabštině Al-Salaf al- Salih). V důsledku toho chtějí salafisté založit "teokracii" podle svého výkladu práva šaría, v němž by již liberální demokratický řád neplatil."
"Političtí a džihádističtí salafisté sdílejí stejnou základní ideologii, liší se především prostředky, kterými chtějí dosáhnout svého cíle, 'salafistické teokracie'. Političtí salafisté rozšiřují svou islamistickou ideologii intenzivní propagandou, kterou označují za 'misijní práci' (Dawa) a chtějí proměnit společnost podle salafistických norem prostřednictvím dlouhodobého procesu."
"Mnoho politických salafistů odmítá terorismus, zdůrazňují mírovou povahu islámu a odmítají otevřené výzvy k násilí, nicméně je třeba poznamenat, že politický salafismus má ambivalentní vztah k násilí, protože v zásadě nevylučuje nábožensky inspirované násilí jako prostředek k dosažení svých cílů."
"Ve svých interpretacích islámu političtí salafisté selektivně využívají klasická díla islámské právní literatury, která potvrzují možnost použití násilí při jednání s nemuslimy. Salafisté věří, že univerzální nároky islámu musí být vzhledem ke své nadřazenosti a božskému plánu spasení celého lidstva v případě potřeby vynuceny i silou. Proto je použití násilí neoddělitelnou součástí salafistické ideologie."
"Oba salafistické proudy mají odlišné, ale snadno zaměnitelné pohledy na to, za jakých podmínek je možno použít násilí. Tím lze vysvětlit, proč přechod z politického na džihádistický salafismus je zcela plynulý."
Zpráva BfV uvádí, že salafisté se zaměřují na nábor migrantů, kteří hledají v Německu útočiště:
"Pod rouškou humanitární pomoci se islamistům podařilo migranty radikalizovat. V minulosti se salafisté snažili oslovovat zejména migranty, navštěvovali ubytovny pro uprchlíky a nabízeli pomoc." Cílovou skupinou byli nejen dospělí migranti, ale také dospívající bez doprovodu, kteří jsou kvůli své situaci a věku obzvláště náchylní k misionářským aktivitám salafistů.
"Rozmanité propagandistické aktivity salafistů, kteří se tváří jako "konvertité" a "lákají lidi k islámu"- ve skutečnosti se však jedná o systematickou indoktrinaci a často i začátky radikalizace - jsou úspěšné: Salafismus je nejrychleji rostoucí islamistický proud v Německu."
"Salafistická scéna představuje základní oblast náboru pro džihád. Prakticky všechny osoby se vztahem k Německu, které se v minulosti připojily k džihádu, byly téměř bez výjimky v kontaktu se salafistickou scénou."
Podle BfV je nárůst německého salafistického hnutí částečně živen migranty z Čečenska:
"Na salafistické scéně v Německu nabyli významu aktéři severokavkazského původu - zejména z Čečenské republiky a to zejména ve spolkových zemích ve východním a severním Německu a v Severním Porýní-Vestfálsku."
"Islamistická scéna na severním Kavkazu je charakterizována rozlehlými celoevropskými sítěmi a vysokou mírou uzavřenosti. Kritickým faktorem pro radikalizaci jsou osobní kontakty, při kterých se propojují prvky náboženství a tradiční klanové struktury. Severokavkazští islamisté se propojili s džihádistickými skupinami z Blízkého východu díky 'úspěchům' severokavkazských bojovníků v Sýrii a Iráku."
Zpráva BfV konstatuje přímý vztah mezi nárůstem antisemitismu v Německu a vzestupem islamistických hnutí v zemi:
"Islamistická propaganda často spojuje náboženské, územní a / nebo národní politické motivy s antisemitským pohledem na svět. Nepřátelský obraz judaismu proto tvoří ústřední pilíř propagandy všech islamistických skupin...."
"BfV zaznamenala v roce 2017 velké množství antisemitských incidentů. Spektrum incidentů se pohybovalo od antiizraelských transparentů na veřejných akcích a antisemitských projevů, až po antisemitské příspěvky na sociálních sítích a verbální nebo fyzické útoky na jednotlivé Židy."
"BfV zjistila, že všechny islamistické skupiny působící v Německu šíří a podněcují antisemitské názory. To představuje významnou výzvu pro mírumilovné a tolerantní soužití v Německu."
Podle BfV je druhým největším islamistickým hnutím v Německu hnutí Millî Görüş (turecky "Národní vize"), která má v zemi asi 10 000 členů. Toto hnutí ostře nesouhlasí s integrací muslimů do evropské společnosti:
"Hnutí je přesvědčeno, že 'spravedlivý' politický řád je založen na 'božském zjevení', zatímco systémy navržené lidmi jsou 'pyšné'. V současné době dominuje 'pyšná' Západní civilizace založená na násilí, nespravedlnosti a vykořisťování slabých. Tento 'pyšný' systém musí být nahrazen systémem, založeným výhradně na islámských principech, a nikoli na člověku a jeho 'svévolných pravidlech'. Všichni muslimové by měli přispívat k realizaci 'spravedlivého pořádku'. K tomu musí muslimové přijmout určitou vizi (Görüş) světa, jmenovitě národní / náboženskou ('Milli') vizi - 'Millî Görüş' (Národní vize)."
Vedle salafistů a členů organizace Millî Görüş BfV odhaduje, že v Německu nyní sídlí 1 040 členů Muslimského bratrstva, 950 členů Hizballáhu a 320 členů Hamásu.
Po předložení zprávy BfV požadoval ministr vnitra Horst Seehofer, aby vláda urychlila deportaci islamistů. "V žádné oblasti nemáme nic pod kontrolou," uzavřel.
Soeren Kern je vedoucí spolupracovník Gatestone Institute se sídlem v New Yorku.
Vyhnali jsme také 700 tisíc Maďarů, jak tvrdí pan kardinál Schönborn?
Podle kardinála Schönborna je vyhnání "bezprávím“…Dále tento pán zdůraznil, že se nyní musí zabránit "probuzení starých démonů", kteří rozrušili naše soužití ve staré vlasti. Vyhnání tří milionů Němců a 700.000 Maďarů, bylo nepředstavitelnou ztrátou pro lidskou společnost. Kardinál, pocházející ze starého českého šlechtického rodu, ukončil svůj projev slovy: " Vlast nesmí být nikomu odnímána". (Z článku „Sen o velkém kroku do Čech“, který jsme již dříve na našem FB publikovali. Vyšel 7.06.2018 v Sudetenpost, tiskovém orgánu rakouského „sudetoněmeckého landsmanšaftu“.)
Podívejme se nyní do dějin a pokusme se zjistit, zda měl pan kardinál ve výše uvedených výrocích pravdu, či se mýlil.
Aniž bychom se zabývali počtem „vyhnaných Němců“ z Československa, o němž víme, že je značně nadsazený, přejděme rovnou k maďarskému obyvatelstvu na Slovensku. Československo vzneslo na mírové konferenci, která se konala v Paříži v r. 1946 – 1947, požadavek na přesídlení 200 tisíc Maďarů. Spojenci však naše přání neakceptovali a doporučili, abychom s Maďarskem uzavřeli dohodu o výměně obyvatelstva. Slováci z Maďarska měli být přesídlení na Slovensko, a Maďaři zde pobývající měli odejít do Maďarska.
Tato dohoda o výměně obyvatelstva mezi Československem a Maďarskem byla skutečně uzavřená a k předpokládané výměně obyvatelstva skutečně došlo, i když poněkud v omezenějším rozsahu. Přineseme následně dva dokumenty, které uvedené skutečnosti potvrdí.
Můžeme tak udělat krátký závěr. Pan kardinál Schönborn se mýlil. Maďary jsme nevyhnali, ale „vyměnili“ na základě dohody za Slováky v Maďarsku. Doporučujeme panu kardinálovi, pokud se chce vyjadřovat k dějinným událostem, aby si nejdříve ověřil, co a jak se stalo, a poté teprve mluvil. Učiní-li jinak, poškozuje sám sebe a také i církev, jíž představuje. J. Kovář
Genocida řeckého národa
P.C.Roberts
Politické i mediální završení genocidy řeckého národa započalo předevčírem v pondělí 20. srpna, kdy EU a další organizace oznámily, že řecká krize je u konce. Což znamená, že Řecko skončilo, je udoláno a je mrtvé.
Bylo zužitkováno až do poslední mrtě a jeho kostra byla dána na kořist psům.
350 000 Řeků, v převážné většině lidé mladí a vzdělanější, Řecko opustili. Index porodnosti je zde dnes mnohem nižší, než je potřebné k tomu, aby obyvatelstvo v delším časovém horizontu přežilo. Tvrdá omezující opatření, jež byla na Řeky uvalena, způsobila pokles řecké ekonomiky o 25 %. Což je ekvivalent poklesu ekonomiky USA v důsledku Velké hospodářské krize ve 30. letech minulého století. S tím rozdílem ovšem, že prezident Roosevelt zmírnil dopad masivní nezaměstnanosti zákonem o sociálním zabezpečení a programem veřejných prací, zatímco řecká vláda, poslušná diktátu Mezinárodního měnového fondu a EU, zhoršila dopad řecké masivní nezaměstnanosti tím, že zrušila celou svoji sociální zachraňující síť.
Tradiční až dosud bylo, že když se suverénní země ocitne v situaci, kdy není schopna splácet dluhy, věřitelé sníží její dluhy na úroveň, která ji umožní se s dluhy vyrovnat.
S Řeckem se však sehrála jiná hra. Evropská centrální banka a Mezinárodní měnový fond nařídily, že Řecko musí zaplatit nejen všechny dluhy, ale i úroky z dluhů, nalézající se na vládních obligacích, držených bankami německými, holandskými, francouzskými a italskými.
Kdo přijde po Řecku na řadu jako další, zůstává otázkou. Bude to Itálie, Španělsko, Portugalsko, Francie, Belgie, Kanada, Austrálie - řada tak dlouhá, že nakonec už žádná země mimo tento seznam nezbude?
Vybral a přeložil Lubomír Man
Historický zlom – 100leté jubileum ČR!
V jubilejním roce 100. výročí České republiky opětovně došlo k masové propagaci gay amorálnosti, a to 11. srpna 2018. Celý týden předtím se uskutečnilo více než 100 různých akcí, jejichž cílem bylo infikovat mladou generaci homosexualitou, transsexualitou a jinými deviacemi. Rovněž zde byla zařazena „přednáška“ na téma „sex na drogách“ a jí podobné. To vše oficiálně! Avšak pravdivá osvěta o nebezpečí zvrácené sexuality a narkomanie mládeži zprostředkována není.
Takzvané pochody gay pride se pro svou militantnost podobají pochodům různých totalitních režimů minulosti.
Infekce genderové demoralizace nejenže ničí duši českého národa, ale vede i k demografické krizi. Rodiče se brzy budou bát mít vůbec nějaké dítě, protože podle nových zákonů jim může být kdykoliv ukradeno a dáno tzv. homosexuálním manželům. Kdyby před 30 lety někdo mluvil o genderu a o zákonech na kradení dětí, nikdo by mu nevěřil. V rámci demokracie jsou prosazovány největší zločiny proti dětem, jejich matkám i národu. Každý je dnes povinen se proti této tyranii postavit. Mlčení a pasivita je souhlas. V českém národě to ještě nedošlo do takových obludných rozměrů jako například v Norsku či Finsku, ale pokud s e v ;tomto jubilejním roce neprobudíme, pak už se ze spánku smrti neprobudíme vůbec. V příštích letech zůstane po našem národě už jen hřbitov. Placení hrobaři pracují ve dne v noci a my si je dokonce volíme na nejvyšší zastupitelská místa.
EU nepřestává vyvíjet nátlak k přijímání muslimů z Arábie, Afriky a Asie k novodobé kolonizaci Evropy. Cílem je likvidovat křesťanství a vyvolat v Evropě chaos. Tzv. uprchlíky budou posílat do té doby, dokud nenastane všeobecná krize a následně občanská válka. V zoufalé situaci pak falešní zachránci, kteří ze zákulisí celý tento autogenocidní proces řídí, nabídnou pseudozáchranu. Za jakou cenu? Za cenu čipizace, a tím úplné ztráty svobody i spásy duše (srov. Apokalypsa 13). Půjde o satanizaci jedinců i národa. To není konspirační teorie. To je realita, které musíme zabránit právě v tomto jubilejním roce České republiky!
Současné vedení církve mlčí či dokonce tomuto postupnému procesu genocidy křesťanství i národa napomáhá. Před Bohem i před národem proto každý biskup a každý kněz, ale i každý pastor, nese zodpovědnost! Brzy každý z nich bude skládat účty před Božím soudem, zda hledal, miloval a bojoval za pravdu, anebo zda miloval lež a realizoval ji.
Dne 26. května tohoto roku došlo v Brně k ohavnému rouhání ukřižovanému Pánu Ježíši Kristu. Vedení ČBK dalo k tomu svou pasivitou souhlas. To je nepromlčitelný zločin!
Co jsou biskupové, kněží i představitelé ostatních křesťanských církví v ČR dnes povinni dělat? Jsou povinni konat pravdivé pokání! A to konkrétně znamená hlásat, zvláště v měsíci září a říjnu, nejzákladnější pravdy víry, nazývat hřích hříchem, připomínat smysl a cíl lidského života, realitu smrti, Božího soudu a věčnosti i podmínky spásy lidské duše. Rovněž jsou povinni zdůrazňovat realitu dědičného hříchu, tedy ložiska lži a zla v nás, a ukazovat na jedinou cestu vedoucí ke spáse, kterou je Kristus, Jehož krev byla prolita na odpuštění našich hříchů. Bez toho, ab y fundamenty spásy byly postaveny na první místo, je křesťanství jen domem na písku. Spasení v Kristu docházíme skrze pravdivé pokání. Prvním krokem pokání je oddělení se od herezí zpochybňujících nejzákladnější pravdy křesťanské víry, tedy Kristovu výkupnou smrt a Jeho reálné a historické vzkříšení. Je nutné oddělit se od herezí II. Vaticana o tzv. úctě k pohanským kultům a de facto o úctě k jejich démonům. Musíme odvážně hájit Boží zákony, jak to vyjadřuje starodávný český chorál: „Ktož sú Boží bojovníci a zákona Jeho“. Kazatelé by rovněž měli ukazovat na naši histori i a otvírat lidská srdce lásce nejen k Bohu, ale i k národu. Pokud jasně poznáváme podstatu křesťanství, nemůžeme tvořit multikulturní jednotu s islámem, buddhismem či hinduismem, jak nám to programují nadnárodní elity přímo uvnitř církve. Takový náboženský guláš multikulti New Age je velkým podvodem. Nemá nic společného s tolerancí či úctou k člověku.
Nazvat pravdu pravdou, ohavnost ohavností, hřích hříchem, patří k pravdivému pokání. Bohužel církev se dodnes pravdivému pokání notoricky vyhýbá, přestože ho po nás žádá samotný Bůh. Kdyby dnes vystoupil pravdivý prorok, nic jiného by českému národu nezdůrazňoval. Pravdivé pokání je podstatou spásy. Ježíš nám říká: „Jestliže nebudete konat pokání, všichni zahynete.“ (Lk 13,3) Jen skrze pokání „poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí“ (J 8,32).
Cílem lidského života není fiktivní ráj na zemi. Naším cílem je, abychom zůstali věrni Bohu a Jeho zákonům a v této životní zkoušce obstáli. Bojem za pravdu máme získat věčný život, jak zdůrazňuje náš český mučedník Jan Hus. On dodává, že pravda nás zachrání od hříchu a ďábla a nakonec od smrti věčné. Ale podmínkou je nejprve pravdu hledat, milovat ji a bojovat za ni. Tento bojovník za pravdu je dnes pro náš národ skutečně hrdinným vzorem.
Víc než polovina jubilejního roku je za námi a bude vrcholit od svátku sv. Václava do jubilejního dne 28. října.
Co konkrétně by měla činit církev?
Od vlády má povinnost požadovat:
1) Neratifikovat Istanbulskou úmluvu, která by měla za následek zavedení demoralizační genderové ideologie do všech sfér života a rozjela by mechanismus kradení dětí sociálními službami pod pokryteckým termínem ochrana před „domácím násilím“.
2) Nedovolit v tomto jubilejním roce uzákonění manželství homosexuálů, jehož cílem je likvidace instituce rodiny jako základní buňky společnosti.
3) Zrušit všechny genderové zákony v české legislativě.
4) Radikálně zastavit islamizaci českého národa.
5) Zahájit systematickou prorodinnou politiku. V případě, že překážkou k jejímu prosazení je členství v EU, zahájit proces vystoupení z této protinárodní organizace.
K čemu má církev iniciovat národ?
Aby obnovil dávnou tradici kajících a prosebných procesí. Věřící by se měli v tomto jubilejním roce shromažďovat v zářijové a říjnové soboty či neděle v okresních městech a zde jít procesím přes centrum města. Příkladem ať je dnešní Ukrajina, kde jsou v různých městech o sobotách a nedělích už půl roku konány mnohatisícové průvody za rodinu. Dne 28. 7., na svátek sv. Vladimíra, se uskutečnilo procesí s kříži a korouhvemi v Kyjevě. Účastnilo se ho čtvrt milionu pravoslavných věřících v čele se svými biskupy a kněžími. Před dvěma léty podobná procesí putovala ve dvou proudech ze západu a z východu, ale i z celé Ukrajiny do Kyjeva. Kající putování trvalo tři týdny. Tehdy poutníkům hrozilo nebezpečí ohrožení života kvůli zaminovaným úsekům cesty, ale ani to je neodradilo.
Co dělají čeští biskupové a kněží? A co rozptýlené a dezorientované stádo?
Český národ má svou slavnou historii, o které bohužel mladá generace už ví jen málo, protože multikulturalismus, který je jim vtloukán do hlavy, vykořenil lásku k národu i ke své vlasti. Kéž by alespoň v září a říjnu tohoto jubilejního roku byly promítány historické filmy, konány přednášky v masmédiích a ve školách, propagující morální život, ale i pravdivé vlastenectví a národní obrození. To je účinný lék proti zhoubnému multikulturalismu. Ministr kultury i ministr školství by měli vydat konkrétní a závazné směrnice. Od začátku školního roku by měl být jeden den v každém týdnu vyhrazen na osvětný program, jehož součástí by byly filmy s národnostní tematikou, s osvětou o životní potřebě morálních hodnot a přípravou na zodpovědné manželství a rodičovství, a to zvláště pro středoškoláky a vysokoškoláky. Měly by být organizovány přednášky varující před následky alkoholismu, narkomanie, nemorálního života, kterými jsou smrtelný AIDS, psychické poruchy, šíření infekčních chorob a nárůst kriminality. Masmédia a školství by měly tento úkol přijmout jako svou prvořadou povinnost. V každém týdnu by den, kdy by byl realizován osvětný program, vyvrcholil průvode m centrem města. Studenti by tak manifestovali svůj vlastenecký postoj za svou vlastní budoucnost i budoucnost svého českého národa. Základní a střední školy by začaly hned prvním týdnem ve školním roce. Vysoké školy by začaly poslední zářijový týden. Podobné náboženské a národnostní průvody by v září a říjnu procházely centry okresních měst po sobotách či nedělích. Průvod by měly doprovázet národopisné soubory s kapelami. Společné oslavy by vrcholily od pátku 26. do neděle 28. října. Školy by se v pátek místo vyučování, pokud možno masově, zúčastnily jubilejního pochodu v Praze. Průvod by mohl jít z Václavského náměstí na Letnou, kde by promluvily osobnosti národa a církve.
Kéž na svátek sv. Václava nastane zlom, který bude dovršen v jubilejní den 28. října. Národ se musí rozhodnout pro život a radikálně se postavit proti systému smrti! Když to neuděláme, dojde k zániku nejen českého národa, ale i křesťanství. To nesmíme dovolit! Probuďme se a povstaňme! Bůh nám dá záchranu!
+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu
+ Metoděj OSBMr + Timotej OSBMr
Biskupové sekretáři
11. 8. 2018
Trump - Raději by šli do války, než mě viděli shodnout se s Putinem
P.C.Roberts
Ve svém nejčerstvějším tweetu Trump píše, „že někteří lidé by raději pochodovali do války, než aby ho viděli shodnout se s Putinem“. A připsal: „Někteří nenávistníci chtějí pouze „boxerský mač“ a nic jiného“. Prodiskutovali jsme s Putinem mnoho důležitých věcí už dříve a docela jsme se shodli, což mnohé nenávistníky rozpálilo do běla. Spíš by chtěli sledovat boxerský mač. Velké výsledky přijdou!
Poté, co v Helsinkách pohovořil na společné tiskové s Putinem, Trump připustil, že washingtonsko-moskevské vztahy nebyly nikdy dříve tak špatné, ale že se právě teď vylepšují a mohly se vylepšovat i v budoucnu.
Putin zas poskytl interview americké televizi Fox News, které řekl, že spolu s Trumpem zaznamenali dobrý start. Vysmál se tvrzením, že Moskva má na Trumpa či jeho rodinu nějaké kompromisní materiály. Je absurdní myslet si, že Kreml sbírá špínu na každého byznismana, který Rusko navštíví (týká se dnes už letité návštěvy Trumpa v Rusku coby podnikatele – pozn.překl.)
Pohled na Trumpa a Putina, kteří na sebe na tiskové konferenci neútočí, americká mainstreamová média rozlítila. A mnohá byla už jen z faktu, že ke schůzce Trump-Putin došlo, nešťastná. Překlad: Lubomír Man
Mír či válka?
Rozhodnutí o tom, kterým směrem svět půjde, spočívá do značné míry v rukou USA a Ruska. Proto je velmi důležité, že došlo k osobnímu setkání V. Putina, prezidenta RF, a D. Trumpa, prezidenta USA. Zřejmě si státníci rozuměli. Víme zhruba, o čem jednali, ale nevíme, k jakým dohodám, pokud k nim vůbec došlo, dospěli.
Velkým vítězstvím již je, že Trump a Putin se konečně sešli a jednali dokonce mezi čtyřma očima.
Celému světu, obyčejným lidem, musí přece záležet, a také záleží, na tom, aby nedošlo k válce, ale aby mír byl domovem na naší modré planetě. Je však odsouzeníhodné, když opět některá média a politici štvou již proti samotnému setkání prezidentů USA a RF. Jakékoliv zmírňování napětí válečným štváčům překáží. Snad nejraději by drželi celý svět na samém pokraji války.
Obyčejný člověk, Američan, Rus, Čech, či Němec, si však nepřeje žít ve strachu ze zítřku. Zbrojení mu ujídá z mísy. Když velká většina politiků neustále mluví o lidských právech, pak bychom měli zdůraznit, že nejzákladnějším takovým právem je právo na život. Ve válce zavražděním lidem toto právo násilně vzali ti, co válku připravují a do válek vehnali celé národy. A nyní někteří z nich dokonce uvažují o válce globální, která by dříve či později se stala válkou jadernou. Jejím výsledkem by mohla být smrt všeho živého. Lidé, kteří by přežili jaderné běsnění, by následně umírali v podmínkách jaderné zimy. Proto ti, co připravují takovou válku, vlastně připravují genocidu lidstva. Jako s genocidními zločinci by s nimi mělo být jednáno, pokud ve svém snažení budou pokračovat.
Žádnou válku, malou či velkou, si nepřejeme. Jsme pro mír, aby všichni lidé mohli prožít svůj život lidsky důstojně. Proto vítáme setkání D. Trumpa a V. Putina. Věříme, že po něm budou následovat další a další jednání těchto prezidentů, případně rozšířené o jiné přední světové státníky. Věříme, že tato nastoupená cesta povede k míru, rozvoji a spravedlnosti. J. Skalský
Svoboda
Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.
Slovo svoboda patří v naší kultuře k těm, která vyslovujeme s úctou. Je to slovo symbol, slovo ideál, slovo heslo, slovo program. Ztělesňuje patos tisíciletého boje člověka proti násilí a útlaku všeho druhu. Být svoboden, to znamená nebýt otrokem, nebýt nevolníkem, nebýt poddaným, nebýt slouhou.
Za protektorátu jsem si jako žačka národní školy tajně četla divadelní hru, kterou jsem našla v úkrytu na dně tatínkovy knihovny. Jmenovala se „Princezna Svoboda“. Divadelní postavy tam předváděly, jak byla princezna osvobozena z pout, úkladů a násilí velkých i malých
držitelů utlačitelské moci staré černožluté monarchie. Byla to vlastně pohádka o vzniku naší První republiky. Prožívala jsem silně ideály té hry i pocit štěstí, že svobody vlasti a národa bylo dosaženo. Bohužel, nakrátko. Vždyť už tu byl „Mnichov“ a protektorát a my jsme svobodu a samostatnost opět ztratili.
Z nacistické nadvlády, která ohrožovala samu existenci našeho národa, jsme se vymanili r.1945. Ale euforie z osvobození netrvala dlouho. Během prvních let budování socialismu jsme se nečekaně octli v režimu, silně omezujícím lidská práva a svobody. Bylo tehdy nemožné zveřejňovat své přesvědčení, pokud se neshodovalo s hlásanou propagandou. Autoritativní režim řídil stát, společnost i jedince psanými i nepsanými příkazy a zákazy, všechno se dálo z vůle „strany a vlády“.
S antidemokratickým režimem skoncoval 17. listopad 1989. Od té doby se honosíme údajnou svobodou. Co máme na mysli, když o ní dnes mluvíme?
Nejdříve letmý pohled do dějin naší civilizace: Římské legie přinášely na svých kopích barbarům vyšší a kulturnější způsob života. Křižáci na svých výpravách šířili svými meči mezi pohany
křesťanství. Novodobí podnikatelé poučili svými děly divochy o tom, co je pokrok. Dnešní dobrodinci lidstva šíří světem za pomoci nejrozvinutější vojenské techniky demokracii a lidská práva.
Program naší transformace po r.1989 je zaklíněn do nepřehledných procesů, které probíhaly nejen v Evropě, ale na celém světě. Nebylo to dílo k osvobození národa a v jeho zájmu. Bylo to dílo světové oligarchie a v zájmu jejího globalizačního projektu.
Evropský boj za svobodu má své dějiny. Zůstaneme-li v nové době, pak najdeme mnoho nelehkých cest od útlaku k nezávislosti, k právu lidské osobnosti na rozvoj niterného bohatství, na lidskou důstojnost a právo národů na sebeurčení.
Od převratu 1989 nepřestáváme žasnout nad upadajícím obrazem soudobé politiky. Veřejný prostor ovládla propagace neoliberálních hesel. Na prvním místě jde o ochranu soukromých zištných zájmů. Zdůrazňuje se svoboda, ale zamlčuje se její nezanedbatelný protějšek – odpovědnost. Zamlčuje se nutnost jedince podřídit se nadosobním hodnotám, ohledům na druhé, společenskému řádu. Politika se proměňuje v soubor všech možných neřestí, bez záblesku občanských ctností. Index prolhanosti a pokrytectví stejně jako hrubosti a brutality roste. Komerční důvody omluví jakýkoli pokles morálky, kulturních nároků a vkusu. Rozhoduje jediný zřetel: Co to vynese.
Je na čase, aby se lid chopil své historické role. Aby se přičinil o nápravu a katarzi. Aby kromě svobody bojoval i za ostatní lidská práva. Za právo na život, na bezpečí, na přirozenou důstojnost, spravedlnost a mír, na život bez strachu a nouze.
Zabíjí nás kapitalizmus?
Americká firma Monsanto vyvinula v r. 1970 herbicid (prostředek ničící polní a zahradní plevel), obsahující glykofasfát zvaný Roundup (Zátah). Počáteční úspěch nového herbicidu vystřídala po čase podezření, že glykofasfát v Roundupu přítomný je karcinogenem, čili látkou způsobující rakovinu. Tato podezření vyvrcholila v roce 2017 a s nezmenšenou silou pokračují dodneška.
P.C.Roberts, náměstek ministra financí v někdejší Reaganově vládě a uznávaný otec Reaganomics, čili americké hospodářské politiky, jež vedla k setkání Gorbačova s Reaganem a posléze i k ukončení Studené války, k tomuto problému píše:
"Ekologičtí ekonomové, jako např. Herman E. Daly, mají za to, že vedlejší náklady zemědělské i průmyslové produkce, jako jsou znečišťování přírodního prostředí a vyčerpávání zdrojůZemě , jež nejsou započítávany do hrubého domácího produktu (HDP), jsou dnes už tak vysoké, že vyvolávají otázku, je-li dnešní růst HDP fakticky stále ještě ziskem, anebo už ztrátou. Do kteréžto debaty zcela logicky vstupuje i současná záplava zpráv o produktu Roundup firmy Monsanto, jehož složka glykofosfát je mnoha vědci považována za karcinogen.
Enviromentální pracovní skupina Veřejné zdravotnické organizace vydala nedávno zprávu, podle jejíž testů 45 ze 47 dětských snídaní obsahovaly glykofosfát. Tento výzkum se týkal tzv. granoly (lehká snídaně skládající se z ovsa, cukru či medu, sušeného ovoce a ořechů), a dále z tzv. snídaňových tyčinek firem Quaker, Kellog a General Mills.
Glykofosfát byl detekován v mateřském mléce 83% brazilských matek a mnichovský institut pro životní prostředí ohlásil, že glykofosfát je obsažen ve 14 % nejprodávanějších piv v NSR. Glykofosfát se nalezl i v moči mexických farmářů, stejně jako v podzemní vodě Mexika. A časopis Scientific American zveřejnil zprávu, že dokonce i inertní přísady herbicidu Roundup mohou zabíjet lidské buňky, zvláště ty embryonální (zárodečné), a placentární.
Jeden z německých toxikologů obvinil Německý federální institut z riskantního a nejednoznačného posouzení předmětného problému, a Evropský úřad pro potravinovou bezpečnost dokonce z podvodu za to, že přijal závěr Monsantovy společnosti o tom, že glykofosfát není karcinogenem.
Kontroverze ohledně těchto otázek pramení z faktu, že průmyslem placení vědci spojitost glykofosfátu s rakovinou zpochybňují, kdežto vědci nezávislí ji naopak potvrzují. Což samozřejmě nikoho nepřekvapuje. Vědci průmyslem placení za to, že budou tuto spojitost vyvracet, ji nebudou potvrzovat.
Vede se samozřejmě debata i o tom, jaká úroveň kontamizace potravin se už dá považovat za nebezpečnou. Uvážíme-li však, že tato kontaminace vzrůstá úměrně s časem, pak je jasné, že není-li dramaticky nebezpečná už dnes, dříve nebo později se nebezpečnou stane.
K čemuž Herman Daly dodává: Britský lékařský časopis Lancet odhaduje, že jen vedlejší výrobní ztráta, kterou představuje znečištění životního prostředí, činí zhruba šest procent výnosu globálního ekonomiky, zatímco globální růst ekonomiky činí pouhá dvě procenta, což představuje čtyřprocentní roční ztrátu blahobytu a bohatství lidí na této zeměkouli.
Jinými slovy: dostáváme se do situace, kdy ekonomický růst začíná už být neekonomický". Vybral a přeložil Lubomír Man
Nová zpráva z Institutu pro politická studia ukazuje, že 400 nejbohatších Američanů má dohromady čisté jmění 2,34 bilionů $, což je stejné jako u spodních 61 procent americké populace, neboli asi 194.000.000 lidí.
Podle zprávy, “Billionaire Bonanza: The Forbes 400 and the Rest of Us,” pouhých 20 jedinců nyní kontroluje více bohatství než spodní poloviny obyvatelstva: 152 milionů lidí žijících v 57 milionů domácností. Rozdělení bohatství v Americe už nepřipomíná pyramidu, ale spíše věž jako Seattle Space Needle, uvádí zpráva, "čím výše půjdete na současném žebříčku bohatství, tím větší je nerovnost."
Z The Nation:
A je tu rasová propast v horní části. 100 nejbohatších domácností vlastní více aktiv, než celá africko-americká komunita (existují pouze dva černí lidé na seznamu Forbes 400, z nichž jedním je Oprah Winfrey). A jen 182 jedinců na seznamu Forbes má více aktiv, než celá americká hispánská populace.
Ale Chuck Collins, ředitel IPS Programu nerovnost a obecné blaho (IPS’s Program on Inequality and the Common Good) a spoluautor zprávy říká, že národ pravděpodobně podceňuje rozsah problému, kterým se studie zabývá. "Námi uváděné bohatství je špička ledovce," říká. "Mnoho bohatství mezi hyper-bohatými je skryto, buď v zámořských daňových rájích nebo v „pistolnických“ fondech, kde jsou peníze zamíchány do soukromých firemních účtů nebo mezi různé členy rodiny, a tak zmizí pro zdanění nebo jakýkoliv druh dohledu nebo odpovědnosti. Takže je obrovské množství uniklého bohatství, které ani není zahrnuto do těchto statistik."
A Collins říká, že se to jen zhoršuje. "Tyto nerovnosti skutečně podkopávají kvalitu našeho života," říká. "Musíme vysvětlit lidem, kteří říkají" - tak co, je mi jedno, kolik Forbes 400 má ", že to opravdu hluboce ovlivňuje všechny naše životy."
Pouze tehdy, když se podíváte do statistik, dostane se rozsah problému plně do centra pozornosti. V r. 2009 byla zveřejněna studie (v časopise British Medical Journal) o nerovnosti v příjmech (která je méně extrémní než nerovnost bohatství) ve Spojených státech amerických a 14 dalších bohatých zemích. Zjistila, že naše nerovnost v příjmech způsobila 893,914 úmrtí, kterým by bylo možno v tomto roce předejít. To je více zbytečných úmrtí, než jsou spojená s užíváním tabáku, dopravními nehodami a způsobenými zbraněmi dohromady.
Stephen Bezruchka, profesor veřejného zdraví na University of Washington, mi řekl minulý rok v rozhovoru, že stres je hlavní hnací silou těchto výsledků. "Co se děje je, že ti dole na ekonomickém žebříku, jsou obětí většího stresu," řekl. "Vylučují více stresových hormonů, dokud nevyhoří. Stres je tabák našeho 21. století. "
Nedávná studie princetonských ekonomů Anguse Deatona a Anne Case zjistila, že úmrtnost mezi bílými Američany středního věku s omezeným vzděláním se zvyšuje, zatímco u dalších skupin a občanů každé jiné vyspělé země i nadále klesá. Nárůst úmrtí v této skupině připadá na to, co The New York Times popsal jako "epidemii sebevražd a utrpení vyplývající ze zneužívání návykových látek:. Onemocnění jater způsobená alkoholem a předávkování heroinem a předepsanými opioidy". Jedna teorie, kterou nabídl Sam Pizzigati je, že tato populace trpí "zmařenými tužbami", které byly zvýšeny s očekáváním vzestupu, který nikdy nenastal.
Volný překlad pro České národní listy : P. Rejf
To jste asi nevěděli...
Zde se dozvíte o předsedovi ODS Petru Fialovi velmi, velmi nehezké věci
Autor: Zbyněk Passer | Publikováno: 22.8.2018 | Rubrika: Zamyšlení
V čem se Pehe spletlo tentokrát?
1) Fiala není umírněný konzervativec, je liberál každým coulem. Začátkem devadesátých let byl Fiala kolegou Berndta Posselta z Panevropského hnutí, strážícího planoucí odkaz šíleného sociálního inženýra Coudenhove-Kalergiho. Takový SSM potěr Evrosajuza. Tam si ho také všiml globalistický Olymp. Ten mladý soudruh má budoucnost. Jednou zmrší konzervativce.
(Coudenhove-Kalergi: „Člověk
budoucnosti bude smíšené krve. Mnohost národů bude nahrazena budoucí
euroasijsko-negroidní rasou, velmi podobnou starým Egypťanům.“
Zdroj: https://zahranicni.eurozpravy.cz/eu/200487-kalergiho-plan-ma-vymytit-evropany-teorie-o-krizeni-ras-ma-puvod-i-v-ceskoslovensku/)
(Petr Fiala, dlouholetý
předseda moravského zemského výboru české sekce Panevropské unie (Paneuropa-Union Böhmen
und Mähren).
2) V ODS probíhá po léta přesně opačný proces, než Pehe popsalo ve svém veledíle: Reálně téměř skončila dekonstrukce konzervativních prvků, postojů a členů vedení strany. Že Pehe vyzývá k dokončení procesu, je pochopitelné. ODS, vězící po prsa v žumpe progresivního liberalismu, by pak dopadla stejně "slavně", jak je na tom sTOP 0,9 a Pehehehoho ČSSD.
Řekl bych, že dva zásadní problémy má spíš tuná malé, ztracené a dezorientované Pehe.
1) Je v čelním balíku pelotonu komentátorů veřejného dění, kteří předkládají veřejnosti zcela pokřivený obraz reality. Dávno se stal víc ideologem a politrukem, než novinářem, či analytikem.
2) Plete se tak často, že to začíná bejt únavný vůbec komentovat.
https://plus.rozhlas.cz/jiri-pehe-ods-ma-dva-zasadni-problemy-7589909
euportal.cz
Austrálie - Model pro omezení imigrace
napsal Giulio Meotti
22. srpna 2018
Překlad původního textu: Australia: A Model for Curbing Immigration
Překlad: Mikuláš Hrubiško
"Evropané si myslí, že pro Austrálii je snadné kontrolovat své hranice, ale jenom tím ospravedlňují to, že sami nic nedělají." - generálmajor (ve výslužbě) Jim Molan, spoluautor australské azylové politiky.
"Při pokusech dostat se z Afriky do Evropy se utopí stovky, možná tisíce lidí... Jediným způsobem, jak zastavit tato úmrtí, je zastavit čluny." - Bývalý australský premiér Tony Abbott…
Před čtyřmi lety vyvolala australská vláda vlnu kritiky poté, co vydala video, jehož cílem bylo odradit žadatele o azyl od nezákonného přicestování do země. Vzkaz zněl "No Way" ("V žádném případě"). "Austrálie se nestane vaším domovem, pokud do ní přicestujete nelegálně. Každé plavidlo usilující o nelegální vstup do Austrálie, bude zadrženo a odvlečeno z australských vod." Bylo to velmi tvrdé poselství, ale zafungovalo to. "Míra migrace do Austrálie je nejnižší za posledních deset let," řekl Peter Dutton, ministr vnitra Austrálie. Když byl minulý týden Dutton hostem v Today Show, tak řekl, že omezení migrace bylo nutné pro "obnovení integrity našich hranic". Australané s tím souhlasí. Nový průzkum veřejného mínění ukázal, že imigrační politiku premiéra Malcolma Turnbulla podporuje 72 % voličů. Austrálie, Západní demokracie, se s migrační krizí snažila vypořádat řadu let…
V roce 2013 vyhrál Tony Abbott volby díky heslu "Zastavme lodě". "Zastavme lodě" je také slogan nového italského ministra vnitra Mattea Salviniho, který se od ustavení nové vlády minulý měsíc zcela zaměřil na potlačení ilegální migrace přes "nejvíce smrtící" trasu na světě - přes Středozemní moře.
Zdá se, že nejlepším možným migračním modelem pro Evropu je implementace bodového imigračního systému založeného na dovednostech a schopnostech, který by omezil nelegální migraci. Minulý rok přišli úředníci EU do Austrálie se žádostí o pomoc. Na nedávném summitu členské státy Evropské unie souhlasily s okopírováním australského modelu vracení lodí migrantů a jejich odesílání do třetích zemí do středisek provozovaných místními orgány na základě modelu Regionálního detenčního centra Manus v Papui-Nové Guineji, které byly využity k umístění migrantů vrácených z Austrálie. Itálie nyní chce vytvořit podobná přijímací centra na jižní hranici Libye…
François Crepeau, zvláštní zpravodaj OSN ve věci lidských práv migrantů, naléhal na Evropu, aby nepovažovala Austrálii za model hodný následování. Označil tu myšlenku za "krutou, nelidskou a ponižující". Ochrana migrantů před smrtí na moři je ale opakem krutosti. Je to lidské. "Při pokusech dostat se z Afriky do Evropy se utopí stovky, možná tisíce lidí," řekl Abbott v roce 2015. "Jediným způsobem, jak můžete zastavit smrt, je zastavit lodě."
V květnu 2013 za vlády bývalé premiérky Julie Gillard Austrálie vyškrtla ze své migrační zóny dokonce svou pevninu. Díky tomu mohli být migranti posláni do detenčních center v zahraničí, i když jejich lodě přistály na australské pevnině.
Australský model není založen pouze na ochraně hranic a upřednostňování vysoce kvalifikovaných imigrantů. Točí se rovněž kolem myšlenky kulturního dědictví, které migranti musí přijmout. Premiér Turnbull říká, že chce imigranty testovat z "australských hodnot" včetně otázek týkajících se toho, zda je přijatelné udeřit svou manželku, zakázat dívkám vzdělávání nebo provádět mrzačení ženských pohlavních orgánů (FGM). V multikulturní Evropě by byl tentýž test tabu. Turnbull vyzval k "obraně" těchto australských hodnot. V zájmu zachování národního státu a jeho kulturní Západní tradice, jak říká, je nezbytné asimilovat migranty. Bývalý australský premiér John Howard napsal: "Moje dlouhodobá zkušenost s australskou politikou je, že kdykoli se zdá, že vláda má migraci pod kontrolou, tak se podpora migrace mezi veřejnosti zvyšuje, a naopak, když je migrace nekontrolovaná, tak roste vůči imigraci averze."…
Když se teď Itálie potýká s loděmi z Afriky, které se snaží dostat k jejím břehům, mohlo by být užitečné veřejnosti připomenout, že v Austrálii vše začalo "aférou Tampa": V roce 2001 Austrálie zabránila norské lodi, která zachránila stovky žadatelů o azyl v Indickém oceánu, vylodit je v Austrálii. Říkalo se jí "loď, která to všechno změnila". Tehdejší ministr pro imigraci Philip Ruddock varoval Australany, že 10 000 lidí z Blízkého východu se chystá nalodit a plout z Asie do Austrálie. Australská vláda ignorovala žádost Organizace spojených národů o to, aby uprchlíci mohli přistát na jejich ostrově. Veřejnost stála za vládou. První vlnu "lidí z lodí" z Vietnamu (1976-1981), která přišla před několika desetiletími, přijala australská veřejnost se sympatiemi. Postupně se ale noví příchozí začali stávat předmětem rostoucího znepokojení, stejně jako je tomu nyní v Evropě. Od té doby byla migrační politika Austrálie tato: "žádné přesídlení, žádné lodě"…
Itálie čelí nové vlně 700 000 migrantů, kteří jsou v současné době v Libyi. Italská vláda by nyní měla následovat příklad Austrálie.
Píšu tato doporučení s těžkým srdcem. Musí být hrozné žít v zemi, kde vláda je zkorumpovaná a nekompetentní a ekonomické příležitosti jsou omezené. Lidé z těchto zemí vědí, že při hledání lepšího živobytí riskují své životy. Pokud ale nechceme, aby byl Západ převálcován, je třeba tyto problémy vážně řešit. Ilegální imigrace je pro Evropu špatná - a je špatná také pro migranty.
Giulio Meotti je kulturní redaktor deníku Il Foglio, italský novinář a spisovatel.
Gatestone Institute
Jak která okupace byla hrůzná?
"Za 20 let 1968-1989 bylo v důsledku okupace vojsky SSSR v ČSSR celkem 402 mrtvých českých civilistů, z toho celých 248 neúmyslně zabitých při dopravních nehodách nezkušených sovětských řidičů náklaďáků. Úmyslně tedy bylo zabito 154 Čechů za 20 let . Nejvíce ve zmatcích prvních hodin a dnů okupace.
Za třetí. Smysl okupace 1968 byl jediný : Udržet v ČSSR socialismus v sovětském střihu.
A na závěr jedna otázka : Německo nás 15.března 1939 okupovalo s jediným cílem -"Vyvraždit a poněmčit český národ". Díky SSSR se Němcům podařilo zavraždit - "jen" - na 360 000 obyvatel ČSR za 6 let, většinou židovských spoluobčanů. Tedy Němci nám zabili - 360 000 lidí za 6 let, SSSR - 154 lidí za 20 let. Němci nám pobili asi tak 2000 krát !!! více občanů jak SSSR. Už se tedy přímo těším, jak česká média budou v březnu 2019 - 2000 krát !!! více nadávat na Německo jak dnes na Rusko a SSSR !"
Výňatek z článku "Hrůzy okupací", Jaroslav Loudil, novarepublika.cz; článek jsme vystavili 16.8.2018
Mladý Klaus opět naštval "soudruhy" z ODS:
Tyhle sluníčkáře kandidující za ODS podporovat nebudu a nedonutí mě k tomu ani vedení ODS...Autor: Václav Klaus ml. | Publikováno: 22.8.2018
Do Senátu budu volit na Praze 8 pana Golase (pokud se tedy do té doby neodstěhuju do Pece už).
A upřímně podporuji i další normální kandidáty ODS (mj. Kubera - Teplice; Zeman - Jizerské hory ...). Podporovat "nezávislé" sluníčkařské šíbry - Bek (Brno), Fischer (P12), mě však nedonutí ani hlavní kancelář. Politika se má dělat principiálně, nikoli vychcaně až za hrob. euportal.cz
22.8.2018 VašeVěc
Žádná okupace není dobrá. Jen některá může být horší a jiná mírnější. Proti okupaci ze strany vojsk Varšavské smlouvy ze srpna 1968 byl vášnivě snad každý Čechoslovák. Kromě ojedinělých vlastizrádců. Ovšem v každém případě byla tato okupace tisíckrát méně agresivní a měla tisíckrát méně negativních důsledků než předchozí německá okupace v letech 1938 – 1939.
Protektorát Böhmen und Mährend byl organizovaným násilím proti českému národu, spojeným s každodenními tresty smrti a odvlékáním do koncentračních táborů a detailním řízením okupační mocí. Zatímco sovětská vojska v Milovicích normální civilista ani nezaznamenal, přítomnost německého wehrmachtu a gestapa v letech 1939-1945 byla všude a na očích a v pravidelných intervalech se brutálně připomínala: pohřeb Jana Opletala, heydrichiáda apod. Zatímco okupace vojsk Varšavské smlouvy přinesla tuším 250 mrtvých, německá okupace 360 000.
Jasné?
Ale to nejdůležitější: Sověti, ale možná ještě více komunistické vedení NDR a PLR, chtěli udržet svůj model ekonomicko-politického života bez svobody projevu prostřednictvím invaze, ale přáli si existenci Československa, ba co víc, po svém způsobu si přáli, aby reálný socialismus a s ním spojený určitý životní standard byl co nejlepší (že to plánovité hospodářství umožňovalo jen zčásti, je věc jiná).
Ovšem němečtí nacisté nás chtěl zlikvidovat jako národní entitu. Tři měsíce před vyhlášením konečného řešení židovské otázky ve Wannsee si Heydrich udělal jakousi generální zkoušku a 2. října 1941 v Černínském paláci vyhlásil generální plán na likvidaci českého národa. Nastínil, jak je nutné Čechy rozdělit. Jednu skupinu prý tvoří lidé, kteří mají „správnou rasu a správné názory“, ty je možné velmi lehce poněmčit. Pak tu jsou lidé se „špatnou rasou a špatnými názory“ – tyto obyvatele je zapotřebí odsunout někam na východ. Jádro „rasového národnostního stavu“ tvoří podle Heydricha střední vrstva. Ta se podle něho skládá z „rasově špatných jedinců se správnými názory“ a „rasově dobrých jedinců se špatnými názory“. Tu první skupinu je, jak Heydrich zdůraznil, možné usadit v Říši, ale je třeba dbát přísně na to, aby tito lidé neměli nikdy žádné děti. Druhá skupina je podle Heydricha „nejnebezpečnější, protože tvoří vůdcovskou vrstvu s dobrou rasou“. Je tedy nutné tuto skupinu ještě rozdělit – část usadit, pokusně, v čistě německém prostředí, poněmčit ji a vychovat ji ke správnému myšlení. Pokud by to ale nebylo možné, tedy bez milosti tyto lidi „postavit ke zdi“.
Reinhard Heydrich hovořil také o nutnosti propagandistického využití svatého Václava. Jak Heydrich řekl, „uctíváním Václava Češi vlastně potvrzují, že Václav měl pravdu, když se opíral o Němce. Toho je třeba historicky využít.“ A kromě toho také řekne: „… tento prostor se jednou musí stát německým a Čech tady nemá už koneckonců co pohledávat.“
Kontrolní otázka: Havlisté a sluníčkáři, přišel s takovým zvěrstvem Brežněv, či nějaký jeho poskok? No, nepřišel. Nepřišel. Chtěl, pravda, umlčení kritiky, ale jinak pohodu.
Takže tím jsme se snad vypořádali s oběma okupacemi. Ta sovětská nás měla usměrnit ve smyslu zastavení kritiky sovětského modelu života, ta německá nás měla zlikvidovat. Jasné?
Ale nechme už okupace okupacemi.
Den co den jsou média, deníky, televize rozhlas bombardovány historkami, ale i dokumenty z období Pražského jara a zejména 1968.
Zdánlivě se hovoří o všem, ale to nejpodstatnější, nejdůležitější zcela uniká. To každý zatlouká.
Kdykoliv se nějaký národ postaví za nosnou myšlenku, která posunuje vývoj dál k něčemu novému pokrokovému a zpravidla proti všem, zaslouží si hluboký respekt.
Ve 14. století se Češi postavili proti diktátu jednoho monopolu pravdy, šířeného katolickou církví, a přišli s konceptem na svou dobu zcela revolučním, že nejenom kněží a preláti, ale všichni jsou oprávněni vykládat slovo Boží a že každý má právo přijímat podobojí. Šlo o neskutečný příliv svobody, který narazil na zoufalý odpor katolické církve a zčásti i světských panovníků. Reformace představuje nejradikálnější posun ve společenském vědomí doby a Češi byli v Evropě první. A na počátku tohoto díla byl český Mistr Jan Hus. Byli jsme evropští, a kdybych teď použil slova dnešního amerického prezidenta Trumpa: Byli jsme nejlepší. A byli jsme nejlepší nejen co to pokrokovosti ideologie, ale i nejlepší díky dokonalému vojenskému mistrovství Jana Žižky z Trocnova, který následně drtil křižácké výpravy. Někdy stačilo zapět chorál a bylo po bitvě. Armády křižáků se před námi třásly a my zčásti ovládali střední Evropu.
Byli jsme v Evropě první a jedineční. Prostě nejlepší.
Totéž platí o myšlence socialismu s lidskou tváří, která v tehdejší Evropě i světě získala neskutečnou podporu, jako něco lidského, protikladného sobeckému kapitalismu a proti starým strukturám, které se chopily na Západě moci po roce 1945 a nechtěly odejít. Socialismus s lidskou tváří byla naše nejnosnější myšlenka pro 20. století a nikdo nic zajímavějšího nevymyslel. A potom přišel onen děsivý náraz invaze vojsk Varšavské smlouvy a návrat ke strnulému, dogmatickému, zčásti
represivnímu a ekonomicky neefektivnímu modelu uspořádání země. Budiž, bylo to zlé, , většina národa Brežněva a jeho pohůnky nenáviděla… Pražské jaro jako celek bylo odmítnuto jako kontrarevoluce. Když přišel Gorbačov s politikou glasnosti, mimochodem spolužák některých činitelů z roku 1968, nastala nejen na Západě, ale i v „socialistických zemích“ náhlá naděje, že nastane změna. A ona v oblasti uvolnění svobody a zčásti ideologie skutečně nastávala. Gorbymánie zasáhla nejen západní svět, ale i svět satelitů. Kdo si vzpomene na návštěvu Gorbačova v Praze, ví, že to byl triumf. V Berlíně v podstatě odstartoval povstání proti Honeckerovu vedení. A tam také skončila u mnohých nenávist k Sovětskému svazu a dokonce Gorbačovo vedení rozhodně bylo chápáno oproti stávajícímu, zejména Jakešovskému vedení, za cosi skvělého. Ovšem čas se nezastavoval. Když Gorbačov někdy na konci listopadu 1989 se sympatií hovořil o Praze, konstatoval, že cílem glasnosti vlastně byl socialismus s lidskou tváří, bylo už pozdě. Kdyby tato slova pronesl o rok dříve, mohlo být leccos jinak.
Ať tak či onak, 17. listopad a to, co následovalo, vzbuzovalo u části společnosti naději, že násilně přerušené Pražské jaro bude pokračovat, že filozofie socialismu s lidskou tváří, na kterou se dvacet let čekalo, se prosadí. Ale nestalo se to. Přišli jiní frajeři: Havel, Pithart a následně i Klaus. Jen žádná třetí cesta, jen žádný návrat k socialismu s lidskou tváří. Chce co nejdříve egoistický západní kapitalismus, a hlavně nemyslet. Tehdy myšlenka svébytného svobodného rozvoje Československa byla opuštěna. Mimochodem, to, že se nestal Dubček prezidentem, jak se zdálo mnohým naprosto logické, ale na Slovensku dosti nenáviděný Václav Havel, logicky vedlo i k rozdělení Československa.
A tak Pražské jaro, socialismus s lidskou tváří, jako nejvýznamnější svébytné vzepětí českého a slovenského národa ve 20. století, nezadusila okupace z 21. srpna 1968, ale „sametová revoluce“ a to, co po ní následovalo ze dne 17. listopadu 1989. Promarnili jsme příležitost býti světovými. Alespoň na čas. Po roce 1989 jsme se stali poslušnými přitakávači vývoje a jsme tam, kde jsme. Neumíráme, přežíváme v relativním konzumu a je to pomyslně jaksi doba zaživa pohřbených… Ale to už tady bylo.
Vážení přátelé,
stému výročí vzniku Československé republiky jsme přizpůsobili i náš ediční plán. Již tentokrát získáte tituly, které s tímto výročím přímo souvisí. Koncem srpna se vám dostane do rukou brožurka s názvem „Symbolika dvacátého osmého září a symbolika dvacátého osmého října“. Budete mít dále možnost si přečíst první dvě části „Vyhnání Čechů z pohraničí v r. 1938“. Později budou následovat další díly. Na ně navazuje tetralogie o soužití Čechů a Němců na Znojemsku a několik dílů „Zapomenutého pohraničí“, z nichž se dozvíte, jak Češi žili v pohraničí, připojeném Němci přímo k říši. Vydáme i další díla našich autorů, která mluví o česko-německých vztazích a dalších pro nás důležitých otázkách. Budeme se snažit to vše dostat do vašich rukou, abyste z textů mohli čerpat informace, které jsou dnes již zcela nedostatkové. Samozřejmě, že se budeme věnovat i plně aktuálním věcem a jsme připraveni i nadále nové brožurky vydávat.
Prosíme vás o spolupráci, jak při rozšiřování brožurek, jednotlivých textů, tak i o finanční podporu, abychom i nadále mohli setrvat při našich dlouhodobých tradičních aktivitách. Náš „Křesťanský sociál“ brzy dozraje do XXVIII. ročníku. Tato skutečnost svědčí o naší vytrvalosti a věrnosti ideálům, které jej zdobí. Byli jsme a budeme i nadále pro sociálně spravedlivou společnost, pro život v míru. Jsme Češi, republikáni a Slované. Budoucnost vidíme v evropském svobodném společenství svrchovaných a rovnoprávných národních států, sahající od Západu hluboko k Východu. Mír můžeme dosáhnout jen ve spolupráci s Ruskem, nikoliv v boji proti němu. V listopadu 1989 jsme snili o světě bez vojenských bloků, o odzbrojení a rozvoji lidstva, o sociální spravedlnosti. Jděme nadále touto cestou!
Musíme však ještě zmínit jeden problém, který řešíme. Zatím nemáme webmistra. Od června web nedoplňujeme. Hledáme spolehlivého vlastence, který by byl ochotný na web vyvěšovat nové články. Náš web je svým obsahem jedinečným a vzácným, obsahuje asi 9 tisíc titulů. Některé z nich jsou již více než 20 let staré. Proto novým našim webmistrem musí být člověk naprosto spolehlivý. Náš FB funguje. Dlouhodobě máme denně asi 3-4 tisíce hostí. Ale i zde je určitý nedostatek. Jsou jím některé „komentáře“. FB máme zcela otevřený, každý může uplatnit slušným způsobem své názory, stanoviska. Bohužel té neslušnosti, na štěstí jen několika málo „komentátorů“, je více než dost. Oslovit více než 100 tisíc lidí za měsíc však za to stojí. -red.
Redakce: J. Skalský Připravil: dr. O. Tuleškov
Vydává PÚV Křesťanskosociálního hnutí. Uzávěrka tohoto čísla byla 23. srpna 2018.
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz
Facebooková adresa:https://www.facebook.com/pages/%C4%8Cesk%C3%A9-n%C3%A1rodn%C3%AD-listy/490810227709170?ref=hl